Navigace

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Mobilní verze

mobilní verze

Aktuální počasí

Počasí dnes:

25. 7. 2017

zata

Bude oblačno až zataženo. Denní teploty 17 až 21°C. Noční teploty 14 až 10°C.

Zobrazit více ...

Obsah

Historie obce

Historie „starých“ Dolních Kralovic

Název obce je zřejmě odvozen z toho, že byla založena na královském zboží. Břehy rybnaté řeky Želivky byly příhodným místem pro rybářskou osadu. To se odráží i v městském znaku, ve kterém je na modrém štítu pod zlatou pětilistou růží zobrazen stříbrný jelec (jelec tloušť - Leuciscus cephalus).

První zpráva o Kralovicích je z konce 11. století, kdy byly správním střediskem Svatavina újezdu. Ten dostala darem od královny Svatavy, manželky prvního českého krále Vratislava vyšehradská kapitula. Její vlastnictví potvrzuje i stvrzovací listina Karla IV. z roku 1352. To pozbyla platnosti až v době husitských válek. Osada zřejmě vznikla z rybářských chýší, postavených na březích rybnaté řeky Želivky. Stříbrná rybka je ostatně dodnes ve znaku Dolních Kralovic.
Od císaře Zikmunda získal v roce 1336 Kralovice rytíř Oldřich Močihub z Horních Kralovic a ten je o čtyři roky později prodal Mikuláši Trčkovi z Lípy. Trčkové drželi Dolnokralovicko více než sto let.
V roce 1547 kupuje Kralovice rytíř Andreáš Strojetický ze Strojetic, děděním a sňatky přešly na konci století do rukou rytíře Petra Salavy z Lípy a na Bykánci.
V době stavovského povstání byl vlastníkem Kralovic Oldřich Byšický z Byšic, který odmítl konverzi ke katolíkům a odstěhoval se ze země. Předtím prodal Dolní Kralovice Johanně Kateřině Rungenové, rozené ze Skuhrova.
Do roku 1669, ve kterém koupil Kralovice Vojtěch Jiří Voračický z Paběnic na Proseku a Čížkově vystřídalo město další čtyři majitele. Jiří Voračický rozšířil panství o Borovsko a Všebořice a z jeho doby pochází také první zmínka o farní škole, která stávala už v roce 1683 nedaleko kostela, a vyučoval v ní Ulrich Raich. Kamennou školu měly Kralovice od roku 1764. Po požáru v roce 1808 byla přenesena do domu kaplanů zdejšího kostela. S ohledem na nedostatek místa byla v roce 1885 postavena nová škola se šesti učebnami. Před sto lety byl ovšem stále velký nedostatek prostoru k učení, chlapecká měšťanská škola založená v roce 1904 sídlila v pronajatých místnostech nového obecního domu.
Už na konci 17. století získal Dolní Kralovice, opět po rychlejším střídání majitelů, Jan Leopold Donát z Trausonu a Falkenštejna, který se stal zakladatelem rozsáhlého dolnokralovického panství. K Dolním Kralovicům a Martinicím připojil Křivsoudov, Keblov, Zahrádku a Kaliště a jeho syn Vilém ještě Vlastějovice. Středisko panství přenesl z Čechtic do Dolních Kralovic.
Roku 1766 prodali panství knížeti Karlu Josefu Palmovi, hraběti z Gundelfingenu. Tento rod dokázal ve třech generacích panství zadlužit a ve veřejné dražbě jej roku 1844 koupil Vilém Vincenc, kníže z Auerspergu. Auerspergové pak drželi panství až do roku 1942, kdy rod vymřel po meči. Dědici, hraběti Trautensdorfovi bylo panství v roce 1945 znárodněno.
11. listopadu 1902 přijel do Dolních Kralovic první vlak. Tehdy byla prodloužena trať Benešov - Vlašim o další úsek přes Trhový Štěpánov a Keblov k Želivce. Až do druhé světové války žila v Kralovicích relativně početná židovská komunita, začátkem války však bylo 147 místních Židů deportováno do koncentračních táborů, z nichž se vrátili jen 4. Synagoga byla v roce 1951 změněna na modlitebnu Československé církve hustitské. Od roku 1960 byly Dolní Kralovice převedeny do okresu Benešov. Za druhé světové války v okolí městečka probíhala výstavba tehdejší Protektorátní dálnice, dnešní dálnice D1. Stavba však zůstala z finančních důvodů nedostavěna, a realizovat se ji podařilo až v 70. letech.
Toho se však staré Dolní Kralovice již „nedožily“. V roce 1963 bylo vládou schváleno rozhodnutí o výstavbě velké vodárenské nádrže na Želivce, jejíž stavba byla zahájena v roce 1965. Tím bylo také rozhodnuto o likvidaci celých původních Dolních i Horních Kralovic. Bourání obce začalo roku 1968, od roku 1970 se někteří občané Dolních Kralovic začali stěhovat do nově vzniklého sídliště. V témže roce se přestěhovala i škola.
Od roku 1972 začalo pozvolné napouštění přehrady. Většina budov byla demolována v letech 1972 - 1974. 23. července 1974 odjel poslední osobní vlak z Benešova do Dolních Kralovic, osobní doprava byla oficiálně ukončena 4. srpna. V květnu 1975 byla zastavena i nákladní doprava, a trať byla trvale ukončena o 15 km blíže k Benešovu, v Trhovém Štěpánově. Podle archivních snímků z roku 1974 bylo jako poslední zbouráno nádraží a cenný románský kostel Sv. Jana Křtitele. Přehrada byla úplně dokončena v roce 1976. Z celého městečka se zachoval jen jeden dům a stodola mimo zátopové pásmo nádrže. 
 

 

Historie „nových“ Dolních Kralovic

Obec vznikla jako náhradní výstavba za staré Dolní Kralovice, které byly zatopeny v rámci výstavby vodního díla Želivka. Nové Dolní Kralovice leží v sousedství vsi Vraždovy Lhotice v nadmořské výšce 458 metrů.
V letech 1968 až 1974 došlo k vybudování nové obce s typovou zástavbou na pravidelném půdorysu. Jednalo se v první etapě o výstavbu čtvrtě rodinných domků, základní školy, obchodního střediska, domu služeb, pohostinství, pošty a budovy místního národního výboru. V další etapě byly vystavěny rodinné dvojdomky, tři čtyřpodlažní obytné budovy s dvaceti osmi byty a řadové dvoupodlažní domy s celkem čtyřiceti byty. Mimo tuto organizovanou výstavbu vznikají v obci postupně i soukromé rodinné domky.
Prvního záři 1970 byla v obci slavnostně otevřena základní škola, kterou v únoru 1971 navštívil tehdejší prezident republiky, armádní generál Ludvík Svoboda. V roce 1972 byla dána do provozu budova místního národního výboru a v témže roce byly dostavěny mateřská škola a kulturní dům s jevištěm a sálem pro 170 návštěvníků, kde bylo umístěno také kino a veřejná knihovna. V pozdějších letech si občané v akci „Z“ vybudovali velký společenský sál, čerpací stanici pohonných hmot, fotbalové hřiště, rekreační rybník Láb a další objekty.
Až do roku 1989 patřily pod MNV Dolní Kralovice vesnice Tomice, Snět, Blažejovice a Šetějovice, které se v tomto roce osamostatnily.
„Sametová revoluce“ přinesla i změny v pracovních příležitostech. V obci skončila výroba v podniku Tesla a řada lidí přišla o práci. Mnoho z nich však našlo uplatnění v nově vznikajících soukromých firmách jako například Inex, Agro či Vysočina. Největší zaměstnanost přinesla do obce německá firma BUTZ (později přejatá firmou GRAMMER), jež si v roce 1996 pronajala od obce prostory bývalé Tesly, které obec již dříve odkoupila. Firma GRAMMER zde působila až do konce roku 2015. Následně plynule celý areál přešel do pronájmu nové firmě MUBEA, která převzala i některé zaměstnance. Firma MUBEA vyrábí stejně jako GRAMMER součástky pro automobilový průmysl.
Obec dnes žije poklidným životem. Je zde zajištěna nejen slušná zaměstnanost, ale i občanské vybavení, které by mohly závidět mnohé větší obce. V obci funguje zdravotní středisko s praktickým lékařem a zubní ordinací. Za dětským lékařem musí občané od roku 2014 dojíždět do Ledče n. Sázavou, Čechtic či do Humpolce. V provozu je  lékárna, pošta, nově zrekonstruovaný sportovní areál, Základní a mateřská škola, která rovněž prošla rozsáhlou rekonstrukcí, několik obchodů a restaurací. Pobočka České spořitelny byla v říjnu 2016 uzavřena. Nejblíže mohou Spořitelnu naši občané navštívit na pobočkách ve Vlašimi, edči nad Sázavou či Humpolci. Po douleté přestávce byla proveden částečná digitalizace kina a od listopadu 2016 se opět promítá.  V obci bylo během posledních let rekonstruováno několik veřejných budov, a to díky dotačním programům Krajského úřadu. Nového kabátu se tak dočkala budova Obecního úřadu, Kulturního domu i velký Společenský sál.